Psal se rok 2063, svět se pomalu potápěl pod hladinu světového oceánu a k přežití zbývalo jediné místo – Bezpečný Břeh. Kdo pozorně sledoval RoveMedia, věděl, že se tam vydaly i Barča a Barča. Netrvalo dlouho a pokyn k evakuaci přišel i nám, účastníkům Roveriády.

V Bezpečném Břehu nás čekalo více než milé přivítání v podobě hostiny a pěkného ubytování. V následujícím dni jsme měli příležitost se s Bezpečným Břehem alias Žďárem nad Sázavou seznámit nebo třeba pomoci s budováním infrastruktury neustále bobtnajícího útočiště. Kvůli přibývajícímu obyvatelstvu Břehu se podmínky pro život ve městě zhoršovaly a navíc hrozilo, že se celé potopí, a tak když jsme od Barči a Barči dostali zprávu, že se přestěhovaly na tentokrát už doopravdy bezpečný (a vlastně i takový utopický) Ostrov, neváhali jsme ani vteřinu a vydali se v jejich stopách. Cesta nás zavedla do zatopené knihovny, kde jsme měli zjistit souřadnice onoho Ostrova, naše návštěva se ale protáhla a kvůli nepříjemnému knihovníkovi jsme na vodách knihovny strávili vskutku nepříjemnou noc.

Dalšího rána jsme se konečně vylodili na březích Ostrova, kde si nás nejprve místní obyvatelé trochu vyzkoušeli, kolik toho vydržíme a jestli jsme pobývání na Ostrově vůbec hodni, pak už jsme se vrhli do víru ostrovního života a vykonávali nejrůznější práce od výroby elektrické energie až po obstarávání potravy. Čekaly nás i radosti jako výlet na východ slunce, hra „Na lovená zvířátka“ i možnost neustále vylepšovat svůj sociální status.

Potíže na sebe ale nenechaly dlouho čekat, Barča a Barča nás záhy informovaly o tom, že se mezi původními obyvateli Ostrova děje něco nekalého, načež jsme objevili tajnou laboratoř zvrhlého vědce Alexandra. Ten vytvořil z původních obyvatel pouze jemu loajální armádu robotů a z různých spisů v laboratoři bylo patrné, že my jsme další na řadě. Než jsme se rozkoukali a domluvili se, co tedy uděláme, byli jsme zatčeni Alexandrem a jeho roboty.

Ve vězení se nám naskytla šance sestavit stroj času, vrátit se do minulosti a zničit Alexandrovo zrůdné dílo už v zárodku. Stroj ale nefungoval přesně tak, jak měl, a naše časové možnosti byly značně omezené.

Dalo by se tedy říct, že letošní Roveriáda skončila prohrou v souboji s neúprosným časem, musím konstatovat, že svět se nám bohužel zachránit nepodařilo. Následoval však ještě tradiční brännball a závěrečný oheň, který nám výrazně zvednul náladu, a tak jsme si z Roveriády rozhodně neodváželi pocit prohry, ale naopak radost z netradičních zážitků s přáteli a pozitivní energii písně Malujeme barvičkami.

účastnice Míša F.